Fakulta umění na Černé louce v Ostravě je pozoruhodnou stavbou. Jednoduchá funkcionalistická architektura budí pozornost svou strohostí, ale věřte, že to nejzajímavější je ukryto uvnitř. V objektu měla od první myšlenky až po realizaci hlavní slovo akustika. A to jak prostorová, tak stavební. Každého hned napadne, že tvrdá betonová konstrukce v kombinaci se sklem nejsou zrovna nejlepší přátelé akustiky, jenže právě proto byla akustika „dotvářena“ s pomocí suché výstavby Knauf. O vlastní konstrukci budovy jsme psali v minulém čísle Knaufstylu., Nyní jsme měli možnost si vše prohlédnout znovu a v plné kráse. Objektem nás provázel člověk nanejvýš povolaný: Michal Barta, klavírista, bývalý proděkan a hlavně člověk, který měl co říci k funkci učeben již v průběhu stavby. Připomeneme, že Fakulta umění se skládá ze dvou částí, to znamená z výtvarné fakulty a hudební fakulty, která nově vznikla právě zde na Černé louce.
Budova Fakulty umění slouží především k výuce zpěvu a hry na nejrůznější hudební nástroje. Proto je tu umístěno až 50 různě velkých učeben. Také sem bylo situováno Centrum digitálních technologií a hlavně komorní sál, jenž slouží kromě výukové části také veřejnosti. Ostatně v tomto sále je veskrze přívětivý dojem z budovy umocněn ve chvíli, když Michal Barta usedne v komorním sále ke klavíru Steinway & Sons a začne hrát. Akustický dojem ze hry je úžasný v každém místě sálu. Při plné obsazenosti se může až 211 návštěvníků kochat hudbou s dobou dozvuku 1,8 vteřiny, kterou je možné navíc ještě snížit elektricky ovládanými závěsy. Podle slov Michala Barty se jedná o jeden z nejlepších komorních sálů, jenž byl navržen s maximální pečlivostí pro klasickou hudbu. Krásný dojem z hudby trvá ještě nějakou dobu, ale my si jdeme přece jen povídat.
Když jsme procházeli učebnami, byly různě veliké. Co zde vlastně studenti studují?
Studují zpěv a hru na hudební nástroje. Od klavíru přes trubku až po housle. Je to velmi široké rozpětí. Musím říci, že jsme atypická škola v tomto směru, protože naší filozofie je postavena na individuální výuce. Na standardní vysoké škole máte kantora, posluchárnu a šedesát studentů. U nás se v tomto duchu učí pouze teoretické předměty. Proto jsou tu jen tři posluchárny. Vše ostatní je individuální výuka pro jednoho maximálně tři studenty. Výjimkou je třeba operní studio, kde se učí ve skupině, které je určeno pro studenty z oboru zpěv s kapacitou okolo 20 lidí. Každý rok zde děláme ve spolupráci s divadlem jeden společný projekt – operní inscenaci a právě v této místnosti ji nastudováváme. Proto je větší, než většina ostatních.
Budova má několik pater, učebny jsou v každém z nich?
Zde v přízemí, kde se právě nacházíme, jsou tři hudebně-teoretické učebny a naproti je Centrum digitálních technologií. V ostatních patrech jsou převážně cvičebny a učebny. Snažili jsme se využít každý centimetr prostoru. Někde tu jsou dokonce místnosti bez oken. Abyste měl představu, studenti kromě výuky potřebují samostatně pracovat několik hodin denně. V patře nad námi je skleněná stěna, která rozděluje chodbu. Za ní jsou cvičebny, kam mají studenti přístup 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Ke vstupu do budovy použijí kartu a mohou cvičit kdykoliv, třeba o půlnoci.
Kolik je na fakultě v současné době studentů?
Celkem je na Fakultě umění okolo 480 studentů.
A teď nejdůležitější otázka, jak jste spokojeni s akustickými parametry jednotlivých učeben, které jsou od sebe odděleny složitými sádrokartonovými příčkami a doplněny akustickými podhledy?
My jsme měli obrovskou výhodu, protože jsme stavěli na zelené louce. To nám umožnilo říkat dodavateli připomínky, které měly za cíl dosáhnout dokonalého akustického utěsnění. Naší prioritou bylo, aby přeslechy mezi jednotlivými místnostmi jednoduše nebyly. Proto je také skladba příček velmi složitá. Výsledek je z mého pohledu naprosto luxusní. Víme, že určitá slabina je v oknech, která jsme ale chtěli mít otevírací. Na druhou stranu nám při výuce nevadí ani tak hluk zvenčí, ale hodně by nám vadilo slyšet hudbu z vedlejší místnosti. A to musím říci, že tento objekt naprosto splňuje. Jsou určité typy místností, například ta, ve které nyní sedíme, které jsou určeny na reprodukovanou hudbu. To znamená, že zde musí být tlumicí prvky, které zajistí, aby zde nebyl žádný velký dozvuk a prostorová akustika místnosti odpovídala této potřebě. Pak tady máme sál, kde naopak žádné tlumicí prvky nejsou. Za ním je místnost režie, která je zase doslova přecpaná akustickými pohltivými prvky. Tím chci říci, že naší výhodou byla možnost nadefinovat si předem přesné parametry jednotlivých místností podle toho, k čemu jsou určeny. A jak jsem už říkal, je to dobře spočítané a dobře udělané.
Z laického pohledu není třeba problém v tom, že v jedné místnosti učíte hru na trubku a ve druhé například na housle. Přece jen jsou to rozdílné frekvence?
Až tak to není. My se v té prostorové akustice nepotřebujeme trefit přesně do délky dozvuků a barevnosti toho konkrétního nástroje. Takže je jedno, když jednou hraje klavír podruhé trubka. Technicky by se daly dělat určité drobné korekce, které by vedly k dokonalosti. Jenže ono by to bylo ve své podstatě kontraproduktivní, protože student by cvičil v ideálním prostoru, a pak by přišel do reality, která by byla jiná. A otázkou je, zda by se s tím uměl vypořádat. Ale na druhou stranu musím říct, že u katedry dechových nástrojů, kde jsou frekvence hodně vysoké, máme tlumicích prvků přece jen více.
Prováděly se nějaké zatěžkávací zkoušky?
To byla povinnost stavby, ale my jsme se jich nezúčastnili. Ani jsme se nevyjadřovali k výpočtům, protože nám muzikantům nic neřeknou. Přišli jsme do budovy, poslouchali jsme, a měli jsme možnost říct připomínky. Ale pokud si vzpomínám, pouze v jedné místnosti se přidávaly pohlcovací panely, jinak bylo vše podle našich představ.
Nyní máte první semestr za sebou, tak můžete hodnotit. Změnili byste něco?
Na to existuje trochu ješitná odpověď. Já jsem osobně byl u projektování a chodil jsem v průběhu stavby na kontrolní dny. Upřímně jsem se bál, že až se sem všichni nastěhují, tak nám, co jsme na tu stavbu průběžně chodili, začnou ostatní házet na hlavu, že něco nefunguje. Ale ono se opravdu nic takového nestalo.
Máte nějaké srovnání s podobnou školou v zahraničí?
Ano, objížděli jsme podobné školy v Polsku, Chorvatsku a ve Slovinsku. Když se za těmi exkurzemi ohlédnu, je třeba říci, že v průběhu let se technologie strašně posunuly. To musíme brát v úvahu. Nicméně budova, ve které sedíme, je špičkově navržený a fungující objekt přesně splňující naše zadání. Školy, které jsme měli možnost navštívit, také dobře fungují, ale technologicky už jsou trochu pozadu. Už jen z pohledu použitých materiálů. Před deseti patnácti lety takové materiály s tak vyspělými vlastnostmi na trhu nebyly. Jsme pyšní, že máme novou moderní budovu, která zcela jistě snese nejpřísnější srovnání s podobnými školami v Evropě.
is