Hybernská ulice na Novém Městě, které v roce 1348 založil český král Karel IV, spojuje křižovatku ulic Na Příkopě, Senovážná a Náměstí Republiky. Dům na začátku Hybernské ulice byl původně barokní stavbou, která náležela klášteru Hybernů, jehož původ spadá do 17. století. Později byl objekt přestavěn v klasicistním stylu na třípodlažní dvoutraktový objekt se sedlovou střechou. V roce 2016 dům zakoupil majitel holdingu Eco-Investment a filantrop Milan Fiľo, který současně podporuje provoz sousedícího divadla Hybernia. Jeho záměrem bylo objekt zrestaurovat a dodat mu nový život. Projektu se ujal Architektonický ateliér Radana Hubičky, dodavatelem stavby byla společnost SYNER s.r.o. a suchou výstavbu provedla firma FARRAO, s.r.o., s odborným přispěním techniků Knauf. Architektonicky i řemeslně zdařilý projekt získal po zásluze titul Stavba roku 2021.
Nejhezčí pohled na dům je směrem od Náměstí Republiky, tedy v místech, kde navazuje ulice V Celnici. Nová střecha i fasáda, ačkoliv září novotou, respektuje jednoznačně historický odkaz objektu, který nenarušuje ani do náměstí odsazená přístavba. Jejím úkolem bylo sloučit v sobě všechny důležité páteřní instalace, aby nedošlo k necitlivému zásahu do původní památkově chráněné budovy. Pravda, její konstrukční řešení se zcela odlišuje (kov, sklo a beton), ale pocitově se k sobě oba objekty docela dobře hodí.
Sádrokarton s pečlivě provedenými detaily
Přístavba v sobě kombinuje sklo, hrubý beton a sádrokartonové podhledy, které jsou účelově doplněny čílky, kastlíky a nutami. V podhledech jsou schovány instalace, vzduchotechnika i osvětlovacími prvky. Profily i detaily konstrukce jsou z estetického důvodu nastříkané tmavou barvou, která má za úkol zakrýt vše, co by mohlo poutat zbytečnou pozornost. Ta ostatně patří spíše atraktivním výhledům skrz skleněnou fasádu. Po schodech se dostáváme až do čtvrtého patra. „Naším úkolem bylo vytvořit v tomto prostoru s pomocí sádrokartonu nový interiér, což znamenalo postavit zde podle projektu příčky a podhledy,“ vysvětluje Thomas Sklenský z firmy FARRAO, a dodává: „Když jsme sem přišli poprvé, byla zde jen betonová podlaha, dřevěné krovy a vyzděné komíny.“
Prvně přišly na řadu šikmé podhledy mezi krokvemi, což může nezasvěcenému připadat jako jednoduchý úkol. Jenže historické krokve nebyly vůbec rovné, naopak některé se dokonce kroutily. Požadavkem architektů ovšem bylo zachovat mezi sádrokartonem a krokví stejně širokou optickou spáru (3 až 4 mm), ale přitom nenarušit požární odolnost ani akustiku. Proto se na profily dávaly 3 sádrokartonové pásky a pak teprve dvě požární sádrokartonové desky (Knauf RED Piano). Doladit rovnoměrnou linii spáry a tvar obkladu kolem krokví nebylo nic jednoduchého. Teprve potom přišly na řadu příčky.
Středovou podélnou příčku nebylo možné vsadit přímo do sedla střechy, ale bylo nutné udělat akustický předěl – rovinu. Poté se zakládaly pásky a následoval záklop sádrokartonových příček. Protože prostor je vnímán jako jeden požární úsek, v příčkách jsou použity Knauf White desky. Pouze při zakrytí hambálku v rohu největší místnosti vyvstal požadavek na ochranu krovu v klasifikaci R 30. Ten byl vyřešen použitím bezbarvého protipožárního nátěru.
Kluzná napojení a požární odolnost
Všechny příčky mají samozřejmě kluzně provedená napojení za účelem umožnění dilatačních pohybů původního krovu. U příčky vedoucí ze šikminy krovu do paty se díky požárnímu požadavku EI 60 přidávala z jedné strany další deska záklopu 12,5 mm silná RED Piano pro vytvoření stínové spáry, která na jedné straně přerušovala původní požární skladbu. Podobná situace se řešila i u příček s požární odolností, kde byla požadovaná stínová spára u podlahy z obou stran. Tu tvořilo přerušení desek v posledním záklopu příček, a proto bylo nutné do spodních vrstev z každé strany ještě jednu desku přidat, aby skladba záklopů potřebná pro požární odolnost zůstala celistvá. Výsledkem je, že původně příčky typu W 112 se díky nutám u podlahy staly z valné části příčkami typu W 113 se třemi záklopy. Normou předepsaná hodnota vzduchové neprůzvučnosti Rw 45 dB pak byla díky těmto opatřením spolehlivě splněna s dostatečnou rezervou.
Konstrukce netradičního podhledu
Stropy místností ve čtvrtém patře tvoří zajímavě řešené podhledy. Opticky jsou zespodu vidět lamely podhledu Prima, které jsou s pomocí omega příčníků uchyceny do druhého sádrokartonového podhledu, který je opatřen černou barvou. To proto, aby za lamelovým podhledem nebylo možné nic rozpoznat. Lamelový podhled je ukončen nerezovou lištou po obvodu. Problematická však byla instalace revizních dvířek, kterými se lze v případě potřeby dostat k technologiím, jež vedou nad podhledem. Vše se nakonec podařilo dokonale skrýt nad lamelami spodního podhledu. Aby nebylo vidět na technologie ani zboku kolem šikmin, byla na horním sádrokartonovém podhledu svěšena čílka, která zabraňují všem zvídavým pohledům.
Tam, kde by přece jen mohlo být „něco“ vidět, pomohla opět černá barva, která vše opticky zamaskovala. Pravděpodobně nikoho nenapadne, že na sádrokartonovém podhledu, který je široký 1250 cm, a který je krytý zmíněným lamelovým podhledem, jsou revizní dvířka rozměru 60 x 60 cm plus vzduchové vyústky. Aby toto mohlo být realizováno, musel být celý podhled vynesen na UA profilech, neboť provedení standardního rastru by nosnou funkci při tolika přerušení nesplnilo.
Na opačném konci čtvrtého patra se nachází místnost, kterou od chodby oddělují teleskopické dveře. Proto byla v místě instalovaná svěšená příčka (vysoká 3 m), kterou vyztužila příhradová konstrukce fixovaná mezi trámy. Cílem bylo, aby teleskopické dveře i svěšená příčka nebyly zavěšeny přímo do sedlové střechy na krovech. Důvodem takto složité konstrukce byla vyšší hmotnost teleskopických dveří se třemi posuvnými částmi a jednou pevnou. Také v tomto prostoru si všímáme na výbornou provedených detailů včetně všudypřítomné optické spáry.
Nasvícené podhledy v nižších patrech
Ve druhém i ve třetím patře procházíme dlouhou chodbou, která je opatřena sádrokartonovým podhledem. To by opět nebylo nic zvláštního, až na to, že podhled je nasvícen ze strany zdiva a je doplněn světelnou lištou uprostřed. Není tedy divu, že i zde najdeme nuty a čílka, která jsou provedena tak, aby vše vypadalo kompaktně. Pro zajímavost - podhledy drží v celé délce perfektní linii, a to i přesto, že délka podhledu je 40 až 50 metrů. Což se bohužel neobešlo bez dilatační spáry, jinak by sádrokartonové podhledy mohly časem popraskat. Kdyby na ni sám technik neupozornil, možná bychom si ji ani nevšimli. Z estetického důvodu byla povrchová úprava podhledu provedena v nejvyšší kvalitě, to znamená Q4 s nutností celoplošného tmelení. V nejširší částí chodby je v podhledu instalován obdélníkový tubus na jehož vrcholu je přírodní kámen onyx prosvícený LED svítidlem. Najdeme jej ostatně v každém patře. Tubus byl vyroben z frézovaných sádrokartonových desek. Vytváří atmosféru světlíku s přirozeným světlem, které vynikne zejména v momentě, kdy nebudou svítit ostatní světla na chodbě. Také tento detail byl složitý na provedení. Pro kámen onyx (váží okolo 50 kg) se musela vytvořit samostatná konstrukce, která je umístěna nad podhledem. V případě potřeby lze kámen odsunout stranou a dostat se tak ke svítidlu. Ve spojovací chodbě si ještě všímáme designového podhledu, nad kterým je také požární podhled, který chrání železobetonovou konstrukci s trapézovým plechem. To znamená, že zde byly použity požární desky Knauf RED Piano a pohledové standardní desky White.
Titul Stavba roku 2021 si projekt Hybernská 1 určitě zasloužil. Nejen proto, že rekonstrukce byla provedena velmi citlivě, ale také řemeslně velmi precizně. Proto také dům Hybernská 1 zůstává nadále ozdobou Nového Města. Dodejme, že investorem byla společnost Lagerris, a. s., člen skupiny Eco-Investment.