Rozkaz zní jasně: nesmí proniknout ani decibel

Potřebuji odhlučnit byt! Tak takové bývá nejčastější zadání adresované specialistům, kteří se zabývají vylepšováním akustických vlastností stavebních konstrukcí. Na první pohled samozřejmě nepřesné zadání, ale ve většině případů se jedná o eliminaci hluku, jehož zdroj je dislokován v sousedním bytě. Málokdo dokáže předem definovat o jaké odhlučnění se vlastně jedná, o jaký problém jde. Faktem je, že lidé začali vnímat problematiku kolem hluku mnohem citlivěji, a proto hledají řešení, jak se nepříjemných zvuků zbavit. Hluk, jak známo, je energie, která se šíří kolikrát velmi neočekávaně. Cílem je tuto energii zastavit, pohltit, usměrnit. K tomu se docela dobře hodí sádrokartonové konstrukce - ale!

Úprava akustických vlastností bytových příček je tématem u nových ale i u rekonstruovaných bytů a sádrokarton je optimální cesta k úspěchu.

„V praxi se často setkáváme s tím, že firma slíbí investorovi řešení prostřednictvím sádrokartonové konstrukce - předstěny nebo podhledu, aniž by posoudila všechny okolnosti,“ říká akustik, hudebník a zvukař Jan Priester. „To pak bohužel vede ke špatnému výsledku a tím i k degradaci systému, který není vůbec špatný, jen byl špatně použit.“ Chtít postavit zvuku do cesty nějakou bariéru není střelba na slepo. Hluk je energie, která se umí „opřít“ o stěnu v celé ploše, a dokáže nadělat pěkné nepříjemnosti. Abychom ho dokázali zkrotit, potřebujeme hmotu, nejlépe do jisté míry pružnou, ale dostatečně tuhou a vytlumenou vzduchovou mezeru. Na tom je postavena filozofie sádrokartonových konstrukcí. Hmota je sádrokarton a vzduch s izolační vatou je pružina. Protože sádrokarton zatížený zvukem kmitá, musí být od okolních konstrukcí dilatován, v opačném případě by došlo k přenesení energie do stávajících stěn nebo stropů a tudíž k šíření zvuku a efekt by nebyl žádný.  
 
Základní podmínkou úspěchu je analyzovat druh hluku, jeho kvalitu a kvantitu. To ale bývá první zádrhel. Málokdy se totiž povede provézt přesné měření s pomocí kalibrovaného akustického šumu, který musí být k tomuto účelu vyvolán v místě zdroje hluku, to znamená u souseda, jenž obvykle není s tímto přáním srozuměn. Když to není možné, je třeba položit investorovi řadu otázek a spolehnout se na vlastní odhad. „Víme-li, o jaký hluk jde, je třeba také zjistit všechny informace o materiálech konstrukcí dané místnosti v souvislosti s šířením hluku z prostoru zdroje. Smůla je, že většina majitelů to neví. Někdy ale stačí například nakouknout dovnitř zásuvky. Teprve potom, co jsme schopni provést analýzu problému, je možné přistoupit k navržení efektivního řešení. Skladba materiálů stěn, stropů a podlah významně ovlivňuje akustiku. Někdy i změna omítky, než jaká byla uvedena v projektu, může ovlivnit vzduchovou neprůzvučnost dané konstrukce. Jindy je nevhodně řešená dispozice bytu, když je na jedné straně mezibytové příčky ložnice a na straně druhé koupelna,“ vysvětluje Jan Priester.  

Sádrokartonové konstrukce se používají k vylepšení akustických vlastností zděných příček.

Jsou-li informace pohromadě, navrhuje se pro skutečnou situaci optimální skladba sádrokartonové konstrukce. Praktickým pomocníkem je například Akustický katalog Knauf, který nabízí různá řešení v závislosti na materiálu stávající stěn (stropů) a požadovaného akustického útlumu. To jsou tedy tři nanejvýš důležité kroky, které je třeba splnit. Stále to ale není všechno. Poslední věcí důležitou pro utlumení nežádoucích decibelů je vlastní montáž, která má opět svá pravidla. V praxi se dělají například takové chyby, že aby se ušetřilo místo, použijí se v konstrukci předstěny místo CW profilů CD profily. Tím se však zmenší tloušťka dutiny mezi předstěnou a stěnou a konstrukce tak hůře tlumí zvláště dlouhovlnné středně a nízkofrekvenční tóny. Což je třeba lidská řeč, o hudbě s basy ani nemluvě. Předstěna musí být posazena na betonový podklad, ovšem vždy s pružnou dilatací. To ale znamená že, kdo má například dřevěnou podlahu a nemůže nebo nechce ji provést na hrubou podlahu, musí se předem podlaha odříznout tak, aby bylo možné provézt záklop a vzniklou spáru mezi sádrokartonovou deskou a podlahou vytmelit pružným tmelem,“ vysvětluje Jan Priester. U samonosného podhledu je postup podobný. Důležité je, co nám v dané situaci dovolí rozpon protějších stěn. Samonostné podhledy s profily od stěny ke stěně bez zavěšení je akusticky nejlepší varianta.  Pokud to kvůli příliš velké vzdálenosti stěn nejde, je nutné použít na stropě zavěšenou podhledovou konstrukci. Ani to nelze dělat nahodile, ale je zapotřebí provézt předem upřesňující výpočet, aby podhled nefungoval jako rezonující zesilovač. Pravděpodobnost vzniku zesilovače je velmi malá a drtivá většina podhledů funguje správně, ale i akustika přeje připraveným. 

Nejen sádrokartonové předstěny, ale i podhledy jsou účinným nástrojem jak zamezit nepříjemnému pronikání zvuků ze sousedního bytu

V nabídce zvukově-izolačních desek Knauf jsou čtyři speciální desky s rozdílnými parametry vzduchové neprůzvučnosti: RED Piano, Blue Akustik, Diamant a Silentboard. Zvukový útlum je od 57 do 76 dB. Dá se tedy s nadsázkou říci, že při správném postupu a bezchybném řešení, ani decibel neprojde. Praxe je ale vždy složitější. „V určitých situacích používáme řešení, u kterého dáváme mezi dvě desky – Diamant a White tzv. těžkou fólii, která má vysokou plošnou hmotnost při extrémně malé tloušťce pár milimetrů. Sestava se pevně prošroubuje, tím přidá sádrokartonové konstrukci na hmotě a méně ochotně kmitá. Deska Diamant je uvnitř konstrukce,“ říká o svých zkušenostech akustik Jan Priester. Kombinace desek či fólie s různými hmotnostmi je řešení pro opravdu náročné požadavky, kterým se zabrání kmitání opláštění jako jeden celek, což opět zlepšuje výsledné akustické parametry.

Interiérová příčka, ve které byly z důvodu akusticky použity desky Knauf Diamant, a která byla opatřena designovým obkladem

Představme si, že vše je hotovo a byly naplněny všechny důležité aspekty realizace. Ale ani teď nemusí být vyhráno. Všechno se dá nakonec zkazit tím, že do již hotové předsazené stěny instalujeme obyčejné elektro-krabice a vypínače. Tím okamžitě porušíme vlastnosti pružné stěny (zvukového kompenzátoru) a opět je na světě problém. Proto se k tomuto účelu používají akustické krabičky pro zásuvky a vypínače, které jsou jednak velmi těsné, a jednak jsou lisované ze tří vrstev. Ceny těchto zásuvek je sice výrazně vyšší, ale vyplatí se, protože jsou z pohledu zvukové izolace vynikající. 

U apartmánů bytových domů se akustika řeší velmi pečlivě

Teprve nyní lez tvrdit, že vše bylo uděláno jak má být. Rozkaz byl tedy splněn. Žádný decibel nesmí projít!