EKOMONT: Přemýšlíme v detailech!

Jedna ze současných staveb, na které se podílí Knauf, je realizace Campusu Škoda Auto – Laurin & Klement. Všechny interiéry nového reprezentativního sídla automobilky se neobešly bez suché výstavby, kterou měla na starost společnost Ekomont, spol. s r.o. Firma vznikla v roce 1996 a přestože provádí kompletní stavby, hlavní a stěžejní činností je suchá výstavba. Jejím prostřednictvím jsme se mohli v rámci spolupráce s Knaufem setkat na projektech O₂ Universum nebo třeba STAGES HOTEL Prague, o kterých jsme psali v minulosti. Všechno to jsou stavby, kde není nouze o atypická a složitá řešení. Tak jsme se v Ekomontu zastavili za Antonínem Kovaříkem, který začal ve firmě pracovat jako technik a nyní vykonává funkci výrobního ředitele, kterým je už 15 let. 

Jak hodnotíte stavebnictví v současnosti?  
Doba se za posledních deset patnáct let změnila. Dříve více lidí zastalo méně práce, přitom vytvořili menší obrat, ale byly lepší zisky. To už dnes možné není – mnohem méně lidí musí vytvořit větší obrat a uživit se. O zisku, až na pár ojedinělých výjimek, nemůže být vůbec řeč. Jenže i tak to není jednoduché, protože obvykle se najde nějaká konkurence, která ve výběrovém řízení cenu zakázky podhodnotí, a když už ji chcete dělat, musíte cenu dorovnat, resp. snížit. Poměrově tak možná u jedné zakázky z padesáti, které jsme realizovali, jsme nebyli úplně nejlevnější. Co se vůbec nezměnilo, je mentalita ve stavebnictví. Uvedu příklad. Státní zakázka bývá v projektu většinou hodně specifikovaná a občas se používají materiály nebo technologické postupy, které jsou zbytečně nákladné. Přitom změnit materiál je problém, a to i přesto, že by se tím hodně ušetřilo. Takže děláte něco, o čem víte, že je možné udělat smysluplněji a levněji. Ale nemá význam na to vynakládat nějakou energii a řešit to. 

Funguje tato praxe i v privátním sektoru?
Tam je to jiné, ale stejně demotivující, protože když vymyslíte optimalizaci, tak z toho nikdy nic nemáte, protože úspora obvykle spadne do klína investorovi nebo generálnímu dodavateli. My jako subdodavatel můžeme mít motivaci na tom, jak ušetřit v průběhu výběrového řízení, a tím zvýhodnit svoji pozici oproti konkurenci.  

Máte dojem, že velkým problémem je špatná připravenost projektu? 
Není to optimální, ale zlepšilo se to. Jestliže dříve bylo 90 % projektů chybných nebo nedokonalých, dneska je to kolem 30 %. Samozřejmě to souvisí i s tím, kolik je investor ochoten za projekt zaplatit. Protože praxe je taková, že v mnoha případech se staví podle projektu ke stavebnímu povolení a málokdy je vypracován podrobný prováděcí projekt. To je ta mentalita ve stavebnictví. Měli jsme stavbu, kde projektant vyprojektoval požární předstěny a skrz ně měly procházet trasy TZB a elektro, to znamená, že ve většině případů musí být prostupy opatřeny požární ucpávkou. Neuvědomil si ten kontext, protože by jinak zapřemýšlel o tom, že skrz předstěnu nemůže projít trubkou, když tam nejde udělat požární ucpávka. Takže jsme s Knaufem vymysleli nestandardní příčky, které jsme složitě postavili, zasunuli je na místo a pak jsme je teprve kotvili a utěsňovali. Všechno muselo splnit parametry požární bezpečnosti definované legislativou, kdy ucpávka, potrubí a jeho protipožární utěsnění je možné realizovat pouze na oboustranně zaklopenou sádrokartonovou konstrukci s odpovídající požární odolností.   

Není to právě ta nepřipravenost projektu, která firmám vytvoří příležitost cenu zakázky podhodnotit?
Ano, máte pravdu, jedná se o nepřipravenost projektu, ale také o neznalost projektu. Realizační firmy se na přípravě projektu nepodílí. V prvních kolech výběrového řízení se obvykle naceňuje výkaz výměr, který vám někdo poskytne, ale ten je z 90 % špatně.

Ale říkal jste, že osvícení investoři přece jen existují.
To je pravda. Výjimky jsou. Třeba právě u hotelu STAGE HOTEL Prague. Tam si dozor investora a generální dodavatel uvědomili, že tam ta chyba je. Společně s Knaufem jsme vymysleli řešení a já jsem navrhl skladby konkrétních problematických míst, což nakonec projektanti převzali do realizační projektové dokumentace. To byl dobrý příklad spolupráce, která byla nakonec i v náš prospěch odměněna. Nemyslím tím finanční prospěch. Ten nebyl pro naši společnost žádný, protože ve výsledku vyšly původní, projektem navržené konstrukce, za stejné peníze, jako ty nově navržené. Jednalo se ale o vzájemný dobrý pocit s generálním dodavatelem, technickým dozorem a investorem. Vyřešil se problém, který neměl na první „pohled“ řešení. To svědčí o zkušenosti a odbornosti, a o to by mělo jít především. 

Co je pro vás jako realizátora v suché výstavbě nejdůležitější?
Cena materiálu a garance ceny. A to je v dnešní době velký problém. Vedle toho je důležitá technická podpora. Abyste rozuměl, my už neřešíme běžné banální věci, které najdeme v technických listech. Když voláme technickou podporu, tak volám konkrétnímu technikovi a přicházím s problémem, se kterým si opravdu nevím rady. A v neposlední řadě se jedná o minimalizaci a předcházení riziku vzniku vad v záruční době.  

Která ta oblast je z hlediska řešení problémů nejsložitější?
Asi nepřekvapím, když řeknu, že požární bezpečnost a akustika. Většinou ale obojí dohromady. Není tomu tak dlouho, co vstoupila v platnost nová norma, jenže ono to vypadá dobře na papíře, ale praxe je přece jen složitější. Udělat všechno s minimem technologických chyb, to je někdy hodně náročné. 

Proč se na některých stavbách staví jen „na normu“, tím myslím bez rezervy.
To jsou případy, když má hlavní slovo cena a rezerva něco stojí. Když máme konstrukci, která laboratorně splňuje požadavky na vzduchovou neprůzvučnost, měli bychom správně odečíst od laboratorní hodnoty 7 až 8 dB. To je pak reálná stavební hodnota, pokud při výstavbě nedojde k porušení technologických postupů a pravidel. A tím pádem jste na hranici požadované stavební neprůzvučnosti. Jsou bohužel investoři, kterým stačí splnit jen tu normu. Jiní to třeba vůbec neřeší. 

Neměl by tyhle detaily řešit projektant?
Někdy se to snaží řešit, ale občas je to bohužel spíše na škodu. Já osobně jsem raději, když projektanti moc detailů nekreslí. Protože při realizaci přijde technický dozor a striktně dbá na detaily z projektové dokumentace. Jenže některé jsou nesmyslné. Nakonec je to vždy o lidech. Když jsou to hlavy otevřené, vždycky se dohodnete. Ve výsledku to provedeme správně a častokrát i jinak než je nakresleno v knize detailů. Někdy je problém v tom, že atypický detail není správně vyprojektován. Takže se musíte domluvit. Uvedu opět příklad STAGE HOTELU. Jednalo se o ukončení fasády, kde monolitická železobetonová stěna končila a mezi některými pokoji byl monolit, a mezi jinými zdvojená sádrokartonová konstrukce. Museli jsme akusticky i požárně oba pokoje oddělit v prostoru 15 až 20 cm k rastrované fasádě. Takový detail byl v původní projektové dokumentaci více či méně naznačený, ale bylo potřeba ho technicky a projekčně tzv. „dotáhnout“. A tak jsme ho s Knaufem vymýšleli společně. Bylo kolem toho spousta diskuzí na úrovni projektantů, TDI i specialistů v oblasti styku vnitřního klimatu budov s vnějším prostředím. Nakonec se to úspěšně zrealizovalo a podložilo i technickými podklady. Pro nás je odměnou skutečnost, že v tomto konkrétním problematickém místě nemáme evidovány žádné vady v průběhu záruční doby. 

Tak trochu z jiného soudku, jak jste se vypořádali s odlivem lidí v dnešní době?
Na velké stavby je náš český trh malý, takže těch významných zakázek zas tolik není. Výsledek je takový, že montéři rotují a pracují zrovna pro toho, kdo má pro ně tu „správnou“ zakázku. EKOMONT dělá hlavně velké stavby, takže s námi montéři rádi spolupracují, protože vědí, že je to práce třeba na rok i víc. To má svou výhodu, protože když máme zakázku tohoto typu, moc hledat nemusíme.

Jak vidíte stavebnictví do budoucna?
Já si vůbec netroufám predikovat co bude. Pokud se nesníží hypoteční sazby úvěrů, tak nikdo nebude kupovat byty. Vidím trend ve změně technologií. Řada developerských projektů původně počítala se zděnými nebo monolitickými stěnami, ale mění je na suchou výstavbu. Na druhou stranu řada projektů byla pozastavena, protože prodej bytů poklesl a stavět byty na pronájem se každému developerovi nechce. No a v segmentu administrativních budov je už nyní dost plno, navíc zkušenosti s covidem výstavbu nových projektů také ovlivnily. Takže podle mne zbývají v tomto ohledu nějaké nové přístavby nebo rekonstrukce stávajících. Jediný sektor, který by podle mého názoru mohl dobře fungovat, jsou bytové domy pro sociální bydlení. Tam vidím potenciál. EKOMONT ve spolupráci s Knaufem bude například rekonstruovat Hotel Opatov, který je financován magistrátem. 

Když jste zmínil změnu technologie, zajímalo by mne, zda je rychlost suché výstavby pro vás jako realizátora zajímavá z pohledu celkového objemu provedené práce? 
Urychlení stavby pro nás zajímavé je. Problém nastává v okamžiku, když to přináší zvýšené náklady, například na pořízení nějakého zařízení. V rámci konkurence musíme jít samozřejmě s dobou, ale ne vždy se povede zvýšenou cenu promítnout do ceny zakázky. Co nám ovšem neskutečně pomáhá je používání SDK prefabrikovaných dílců. To je technologie, která rapidně urychluje stavbu a přitom nestojí téměř nic navíc, protože prefabrikát plus montáž vyjde často stejně nebo mírně levněji, než původně kalkulovaný více čí méně složitý detail. Časově to přitom vychází asi 3x rychleji. My si prefabrikáty připravujeme u nás v Ekomontu na vlastních pilách, CNC frézách apod. V podstatě si troufnu říci, že kolegové umí na těchto strojích vyrobit ze sádrokartonu téměř cokoliv. A to nás hodně odlišuje od konkurence. A ještě doplním, že ty výrobky nepoužíváme pouze my, ale také je prodáváme. 

Na závěr poslední otázka, v čem je Ekomont ještě dobrý? 
Jsme na trhu už spoustu let a to nám dává výhodu obrovských zkušeností z předešlých projektů. To je naše know-how. Jsem hrdý na to, že mohu investorovi říci, že my jsme Ekomont, máme zkušenosti a přemýšlíme v detailech, které nejsou v projektech dopracovány. To nás ve spoustě výběrových řízení a i v samotné realizaci zvýhodňuje.   

Děkujeme za rozhovor
i.s. foto autor a archiv EKOMONT, spol. s r.o.